ROZHOVOR MAREK VESELÝ

O.K. Trans se sponzorsky podílí na přípravě Marka Veselého, který se věnuje bezmotorové akrobacii. Letos se mu povedlo popáté stát mistrem ČR a v létě dokonce dvakrát zvítězil na mistroství světa v Polsku. Níže vám proto s Markem přinášíme obsáhlý rozhovor.

Jak jste se k letadlům dostal? Byl to Váš dětský sen nebo Vás k tomu někdo nasměroval?

Létání máme už nějakou tu dobu v rodině. Můj děda pracoval v továrně Moravan Otrokovice, která vyráběla letadla. Můj táta začal létat v aeroklubu Holešov. Následně se stal armádním bojovým pilotem, létal u ČSA a nyní je z něj letecký instruktor. Jelikož jsem měl letiště a letadla od dětství hned za zahradou a často jsme letiště navštěvovali, tak nebylo nijak obtížné letectví propadnout. Okamžitě se mi v hlavě začaly rodit plány, sny a cíle, které se mě drží do dnešních dnů a stále si za nimi jdu a věřím, že si je jednou všechny splním.

V kolika letech jste se začal věnovat bezmotorové akrobacii?

S výcvikem bezmotorové akrobacie jsem začal ve svých 18 letech. Začalo to seznamovacími lety s mým trenérem Milošem Ramertem na letišti v Benešově. Brzy mě čekalo akrobatické soustředění, které se konalo na letišti ve Strunkovicích. Zde jsem plynule přešel ze začátečnické kategorie BASIC do kategorie SPORTSMAN. Pak se už naplno rozjela soutěžní sezóna a já jsem mohl vyrazit na první závody do Kolína, na kterých jsem skončil na druhém místě.

Máte za sebou mnoho úspěchů v bezmotorové akrobacii. Jak dlouho trvalo, než jste si začal být ve výšce jistý?

Jak je napsáno výše, neuplynula příliš dlouhá doba od zahájení akrobatického výcviku k dosažení prvního úspěchu. Od té doby, co jsem jako malý začal vnímat svět, tak mě to vždy táhlo jen do vzduchu. Vždy jsem cítil, že ve vzduchu mi je a bude nejlépe. Ještě před tím, než jsem začal s výcvikem pilota, tak mě táta občas vzal do vzduchu a učil mě. Takže mi pak netrvalo tak dlouho, abych se se vzduchem seznámil naplno.

Co se Vám honí hlavou před startem?

To je dobrá otázka, ale odpověď na ni bude složitější. Záleží na mnoha faktorech a na druhu letu. Samozřejmě se většinou jedná o nějaké zbytečnosti. Co se ale týká akrobatický letů, tak se snažím myslet na daný let. Plánuji si ho. Kde poletím rychleji, kde pomaleji, kde budu šetřit výšku, co uvidím v daný moment před sebou a co vedle sebe. Samozřejmě to není vždy tak jednoduché, protože na nás často působí prostředí kolem nás. Nějaké technické problémy, změna pořadí a samozřejmě tréma a nervozita.

Jak často trénujete?

Snažím se trénovat tak jak to jen jde, protože tréninku není nikdy dost. Létám po celý rok, ale samozřejmě přes sezónu se toho nalétá víc. Hlavně když se blíží závody, tak jsem na letišti prakticky pořád. Celou sezónu a přípravu na ni nejvíc ovlivňuje počasí a hlavně finance. V našem aeroklubu naštěstí už působím také jako akrobatický instruktor, což mi také dost pomáhá, protože si odnáším něco i z každého letu s žákem.

Jak přesně vypadají závody?

Je možné závodit celkem v pěti kategoriích, které se od sebe liší náročností akrobatických sestav. Jedná se o kategorie BASIC, SPORTSMAN, INTERMEDIATE, ADVANCED a UNLIMITED. Nejvíce se u nás závodí v kategoriích SPORSTMAN, INTERMEDIATE a ADVANCED.

To proto, že je létá nejvíce pilotů. Poté, co se na letišti, kde se závody konají, smontují a připraví kluzáky, začne se s tréninkovými a seznamovacími lety. Každý ze závodníků by měl provést alespoň jeden takový let, aby se seznámil s okolím letiště a s letištěm samotným. Pak se přechází už k soutěžním letům. Akrobacie se létá v pomyslné akrobatické krychli o rozměrech 1 km x 1 km x 1 km. Ta se jakoby vznáší nad zemí a pilot z ní během provádění akrobatické sestavy nesmí vyletět. Horní a spodní stěna této krychle tvoří maximální a minimální výškovou hranici. Pro kategorii ADVANCED je to například 1200 m a 200 m nad letištěm. Ve vzdálenosti 150 m od hran tohoto boxu sedí na zemi sbor rozhodčích, kteří sledují každý let a za jednotlivé akrobatické figury dané sestavy dávají body. Ty se pak průměrují a vynásobí s bodovým koeficientem dané akrobatické figury, a tak vzniká patřičný bodový příděl pro každého pilota za každý let. Jednoduše řečeno, letecká akrobacie se velice podobá krasobruslení.

Co je pro Vás na bezmotorové akrobacii nejzajímavější?

Určitě ta volnost pohybu ve 3D prostoru. Na rozdíl od akrobacie s motorovým letadlem tu nic nehučí, a tak můžu poslouchat jen šumění vzduchu kolem kabiny. V některých momentech, kdy se kluzák ve vzduchu úplně zastaví a vše kolem utichne, tak máte sekundu na to se rozhlédnout a najednou vám dojde, že jste šťastní. Zastávám ten názor, že bezmotorová akrobacie je jednou z cest, jak se pilot může naučit citu k letadlu. Není tam motor, takže musíte pracovat s tím, co máte, a to je vlastně jen to, co nám dává příroda.

Měl jste někdy ve výšce strach?

Strach? To naštěstí asi ne. Samozřejmě jsem už zažil nepříjemné momenty a situace u kterých doufám, že už se nebudou opakovat, ale strach to nebyl. V letadle se spousta problémů dá vždy nějak řešit a když ne, tak mám na zádech padák. Člověk ale musí být stále na pozoru a mít v sobě vždy nutnou dávku zdravého respektu. Přeci jen jsme lidé a ne ptáci. Pohyb ve vzduchu pro nás není přirozený a při každém letu jsme ve vzduchu jen na návštěvě.

Váš nejlepší a nejhorší zážitek z letadla?

Každý z pilotů by asi zmínil svůj první samostatný let. Já si ale ještě vzpomínám na jeden let ze začátku této sezóny. To jsem letěl s mým velice dobrým kamarádem, pilotem Tomášem Michálkem. Vlastně jsem se celou dobu akrobacie jen smáli a užívali si to. Nejhorší zážitek mám momentálně spojený s chybou v akrobatické figuře, kterou jsem udělal v závodech.

Máte i jiné koníčky než létání?

Jistě! Celý život hodně sportuji. Rád hraji hokej, fotbal a tenis. Nějaký čas jsem chodil i na atletiku. Chodím běhat a cvičit do posilovny. Mimo sport rád kreslím anebo se věnuji hudbě.

Jaké jsou vaše cíle do budoucna?

Cíle do budoucna samozřejmě mám a není jich málo. Mezi ty nejbližší patří dokončení vysokoškolského studia na FD ČVUT, zhotovení teoretických zkoušek ATPL, které nejsou zrovna jednoduché, ale jsou nutné pro to, aby se pilot mohl stát obchodním pilotem. Momentálně pracuji na získání kvalifikace, která mi umožní stát se pilotem vlekařem (budu moci vlekat kluzáky do vzduchu).

Co se akrobacie týče, tak bych rád přesedlal z bezmotorové akrobacie na kluzácích na akrobacii s motorovými letouny. Člověk se zde může více a rychleji posouvat kupředu a rozvíjet své pilotní schopnosti a dovednosti. Mimo to mi to snad umožní splnit si několik dílčích leteckých snů v podobě létání na konkrétních typech letadel.

Samozřejmostí je i cíl spojený se získáním kvalitního zaměstnání jako pilot. Nejlépe jako armádní bojový pilot.

Každopádně ke všem těmto cílům vede ještě dlouhá cesta, které budu muset věnovat spoustu času, financí, práce a učení.